Zázračný český chleba

"Co to pořád máte s tim chlebem?," ptala se mě kamarádka - Američanka, když jsme v Thajsku, uprostřed sezony dešťů, překvapivě v dešti šlapaly v džungli na jeden z místních kopců. Nehodlám se tu teď zabývat tím, jak Thajci zřejmě počítají metrický systém trošku jinak než my a jak se procházka, na kterou láká cedule s cílem prý 700 metrů vzdáleným, protáhne na propršený půlden. Zbytek dne už jsem myslela jen na chleba. Věděla jsem, o čem mluví.

Pátrání po pravé chuti chleba...

Když jsem studovala v zahraničí, právě chleba byl podle rodičů to nejlepší, co mi mohli přivézt. Prý jsem byla chudinka, když jsem musela živořit o místním pečivu. Každá návštěva tedy znamenala minimálně jeden bochník a po ulicích se pak mý rodiče procházeli v oblečení od mouky.

A já si mezitím užívala čerstvých bagetek, co se kupovaly v krámě na domácí dopečení. V Nizozemsku za 27 centů. Když tyhle bagetky přišly do Česka, stály v obchodu asi 40 korun. Dnes už je jde sehnat asi za polovic, ale stále mi na takové kalkulaci něco nehraje...

Američance zase chleba představovala s hrdostí a obřadným nadšením rodina jejího přítele (Čecha). A když ochutnala, očekávali odpovídající reakci. "No, chleba," říkala mi cestou nahoru, jak je zklamala. Nic zvláštního na něm neviděla. Rodinu asi nenadchla, ale aby jí to bylo absolutně jasné, význam chuti chleba jí vysvětloval přítel. Klidně by se s ní odstěhoval do Spojených států. Beze všeho. Jenže nejde to. Nemaj tam ten náš chleba.

Chleba rovnou i s kávou

Ti, kteří se rozhodli to risknout, žít v zahraničí a ještě navíc proti stesku po pšenično-žitném chlebu bojovat, vymýšlejí recepty z dostupných surovin. Tak na internetu najdete třeba recept s pivem (to se doporučuje na hodně místech - ovšem, má to být český chleba), a jiný pekař-amatér zase radí, že kdo má rád chleba tmavší, může přidat lžičku instantní kávy.

Zřejmě kdo už se v Česku nějakou chvíli neotočil, přidává do  chleba třeba kokosové mléko. Prý se pak po něm jen zapráší. A další inovátor doporučuje kvůli správné barvě rozmělněné sušené houby. To je ovšem další česká specialitka, v mnoha zemích byste na houby člověka bez sebevražedných sklonů nikdy nenalákali.

Český chleba zkrátka řeší každý správný blogger žijící nejen v Česku, ale i v zahraničí. Jeden z nich doporučuje ve Spojených státech ve Walmartu sánnout po židovském chlebu (že by náhoda? Nebo čeští zákazníci - v rámci šetřivosti připisované právě židovství - přesvědčili výrobce o tom, že česká hospodyňka i pro korunu do chleba vrtat si nechá? Nebo jak to bylo?).

Zatímco v zahraničí se zkouší desítky druhů mouky a dalších ingrediencí na to, aby milovníci chlebové vlasti trefili ty správné suroviny i jejich poměr, české obchody už zřejmě posluhování zákazníkovi vzdaly. Nebo se ho nikdy nenaučily. Kratší dopékání (nedopečený chleba = měkký chleba, podle expertů prý pro zákazníky vypadá čerstvější), zmražování a rozmražování, přidávání starého chleba do nového těsta (prý se tak ušetří desítky tun mouky) a mnohé další promyšlené postupy - všechno tohle má za následek to, že mnohý v zahraničí pečený zaručeně český chleba s houbami, kokosovým mlékem a lžičkou instantní kávy má opravdovější chuť, než ten pšenično-žitný koupený v českém obchodě.

Naštěstí spoustu lidí už říká dost. Ti poctivější si vyměňují kvásky (www.pecempecen.cz), ti méně poctiví, jako já, si alespoň udělali průzkum mezi názory o něco aktivnějších a pak koupili doporučenou hotovou směs, která nepotřebuje kvásek. Konečně chleba.

Kdo je tak trochu lenoch, ale po chlebu touží, může prostě smíchat hotovou směs s vodou...

 ... nechat vykynout, co to dá (na ten kváskový to ale nemá)...

... a výsledek?